V Mnichově jsme nakonec žil 2,5 roku, ale obsah textu uvedeného níže mluví i za některé další mé kamarády z Mnichova ...
Už jsem tady v Mnichově 17 měsíců a pořád si nemůžu zvyknout. Panuje tu totiž nečekaně socialismus, lidé mi zatím nějak nesedli (chybí mi pocit že bychom si měli resp. chtěli něco sdělit, něco spolu zažít) a ústav, kde jsem na postgraduálu, je jak zpomalený film ... Češi tady v Mnichově spolu moc nepečou, asi proto že je to tak blízko do Čech, kam každý raději zajede na víkend za kamarády. Na co tedy navazovat nové kontakty, že? Naštěstí to neplatí o každém. Koneckonců, samotní Němci nazývají Mnichov "singlestadt" (město samotářů).
Nikdo se tu moc nepředře, v pátek již po 12. hodině je v městě zácpa, protože všichni odjíždějí "na chalupu" ... ty asi nemají, takže spíš na hory nebo prostě jen tak na víkend někam pryč. Není tu asi neobvyklé, že manželka nepracuje, zůstává doma a vaří dětem a manželovi oběd. Je snahou každého pracovat v blízkosti domova a tak dojíždějí jenom zoufalci, co nesehnali bydlení někde poblíž (třeba i 60km denně). Nic se neděje, ty kilometry dojížděné do práce si při vyplňování daňového přiznání dáte do nákladů (jako fyzická osoba = zaměstnanec).Je tu výhodné nepracovat a pobírat asi 18 měsíců podporu v nezaměstnanosti(asi 60% výše posledního platu), pak má člověk sociální podporu a po dalších X měsících už jenom (teď jsem zapomněl jak se jmenuje ta podpora, ale zase míň). Jenomže, už jsem potkal dost lidí co klidně pobírají peníze od státu, který jim v takovém případě platí nájem a dělají melouchy. V Česku to podle mne spěje k témuž.
České au-pair poté, co sem přijedou vykulené a kývnou na nějakých 100-250 Euro kapesného měsíčně agentuře (ovšem rodiny jim třeba platí síťové jízdenky na městskou dopravu, cestovné do Čech ...), chodí tak rok s nějakým Němcem, naučí se německy a pak si řeknou aspoň o 250-500 Euro. Protřelé povahy ale vědí, že taková "kinder maedchen" dostává 1000-1500 Euro, nemusí makat o víkendech a nocích, pracuje max. 8 hodin denně. Jóóó, au-pair je tu holt oficiálně na to, aby tu chodila do "Volkschule" a učila se jazyk a většina těch Au-pair těch 250Euro má.
Kapitola sama pro sebe jsou prázdninoví studenti, co jezdí do Německa např. do BMV montovat dveře do auta atp. Vzhledem k tomu, že si vydělají asi 1500 Euro měsíčně(a to se nedaní, pokud jsou tu max. na 3 měsíce), tak jsou na tom dost slušně. Ale stejnou sumu si i vydělá holka, která uklízí 10 hodin denně, což je ale občas pakárna. Typicky, když se konci srpna vrátí zaměstnané Turkyně z dovolené, česká uklízečka se ráno v 6 h na místě dozví, že nemá dneska co v téhle firmě uklízet. Ale vstávat ráno v 5 harcovat se do 3 úřadů, do 10h uklízet, mít přes poledne volno a od 15 h zase uklízet až do 22h, pak se vláčet domů a ráno znovu ... pěkně děkuji. Mimochodem, ne každá studentka co tu uklízí ví, že má nárok na dovolenou(placenou), i když je tu jenom asi na 3 měsíce. Slyšel jsem, že je skoro škoda shánět práci v Praze přes agenturu, protože na pracovním úřadě ji dostane člověk také a rovnou si vyřídí formality/povolení. A neplatí daně, pokud nevydělává horentní sumy.
A co studenti? Ti, co jsou zde přes Erasmus a Sokrates jsou na tom dost mizerně. Třeba tak 120-200 Euro měsíčně (nájem v Mnichově 170-560 Euro za 1 pokojové spolubydlení se studenty či byteček), pokud jim už peníze začaly vůbec chodit na účet. Mají ale aspoň nárok na kolej, což už student na postgraduálu nemá. Podle zkušenosti s úřady si mohou vyhádat jeden ze tří možných limitů na přivýdělek během studia (ten nejlepší je 90dní v roce). Počítají se tady ale započaté dny, čili prací 2 hodiny denně si moc ve výsledku za rok nevyděláte. Například dobrý tip je podnik městské dopravy, který vám dá třeba za úkol dotazovat se cestujících na nějaké otázky, máte 12 hodinové směny/cesty, během kterých projedete Bavorsko, počítá se vám to jako jeden pracovní den (takže lépe využijete 90 dní, kdy smíte pracovat), je to slušně placeno a ještě můžete jezdit po Bavorsku ve svém volnu vlakem zdarma.
Placení studia. Za studium se zde nic neplatí (samozřejmě, existují placená studia), ale "normální studium" na státní univerzitě je zdarma. Student platí je zápisné(každý semestr asi 25Euro), jinak nic. V Mnichově, jako snad v jediném městě v Německu, nemají studenti slevu na městskou dopravu. To v takovém Regensburgu platí ročně student 61Euro a za to je zapsán na dva semestry a jezdí bezplatně po Řezně a jeho okolí (na sever až k Neumarktu, což je snad hodina jízdy vlakem). Je tu dost Čechů, které nevzali na Univerzitu v Čechách a tak šli sem. Musí si přivydělávat, ale když schrastí nějakých 300-500 Euro měsíčně, tak mají z čeho přežít.
Postgraduálové (jako třeba já) mají povětšinou tabulkový plat třídy BAT2a / 2 (polovinu sazby BAT2a), což hodí tak 1500 Euro hrubého ale, teď přijde ta zrada. Buďto jsou šikovní, jsou do 26 let a vyhádají si na pojišťovně studentské zdravotní pojištění za asi 50Euro měsíčně, nebo platí jako všichni zaměstnaní: 13% výše svého platu, k tomu ještě nutno započítat daň na kostel (podle vaší víry, ale můžete se prohlásit za nevěřící, pak neplatíte nic), daň na zlepšení životní úrovně ve východním Německu (asi 1,1%), důchodové pojištěné (asi 10%), příspěvek na nezaměstnané (asi 3,3%), pojištění ošetřovatelské péče (pod 1%), daň z příjmu 21%. Zaměstnanci ve státní sféře si ještě připlatí VBL pojištění 1%, což je nějaký důchodový příplatek, který jim bude jednou v důchodu německý stát vyplácet. Něco z toho asi můžete po opuštění Německa a návratu do Čech dostat zpět. Stipendia pro postgraduálisty tady nemají skoro vůbec, natož v podobě jak jsme na to zvyklí v Čechách, a tak se na to zdejší studium musíme dívat jako na externí postgraduální studium v našem pojetí. Student má poloviční plat a v lepším případě poloviční pracovní dobu. Tu druhou polovinu času se má věnovat studiu, ovšem nic ho nezavazuje v nějakém ústavu tento čas opravdu trávit. Ale některé ústavy vám napíší (jako třeba mně) smlouvu na plnou pracovní dobu a poloviční plat. Trik je v tom, že pak vás šéf může po vás chtít být od pondělí do pátku na pracovišti, a ne chodit po přednáškách. Na to si vyplňte služební cestu. ;-) Pochopitelně nemáte žádné prázdniny, vezměte si dovolenou když nějakou máte. Bohužel to taky znamená, že postgraduální student v Německu nemá povětšinou žádné studentské výhody (je přece zaměstnán), ačkoli slevu do kina a na lístek na metro má, rovněž přístup do univerzitních sportovišť atp. Zbytek závisí na tom, co si kde vyhádá. Ke studiu je potřeba pobytové vízum, což je nálepka v pase, na které je napsáno co a kde studujete a že vás smí zaměstnat pouze daný ústav/univerzita a že vás to neopravňuje být kdekoli jinde zaměstnán. Čili, žádných 90 dní v roce přivýdělků jako "normální" studenti. Takhle jsou znevýhodňováni ale jenom studenti ze zemí mi EU/USA/Kanada/Austrálie.
Co se týče obsahu postgraduálu, jde to ruku v ruce s tím, že je pár nadací které dávají stipendia na vlastní studium. Spíš je to stipendium na výměnný pobyt mezi dvěma institucemi (pokud možno mezinárodní), atp. Takže studenti jsou placeni z projektů, které již někdo získal a v rámci kterých bylo přislíbeno že se stane to či ono. V bioinformatice je to povětšinou něco jako vytvořit databázi něčeho, nacpat do ní data, vyhodnotit něco, něco naprogramovat atp. Poměrně technická/mechanická práce. Německý vysokoškolský systém má vadu v tom, že připadá na jednoho profesora, který vede danou skupinu/ústav až 100 lidí, kteří mu jsou někdy dost přímo podřízeni. Chybí tady nějaké mezistupně, vedoucí menších skupin(ačkoli jsou, je jich nějak málo, nebo je to celé pořád nějak moc závislé na profesorech). I pro studenty magisterského studia je to zoufalá situace, protože daný profesor už je úkoloval na praktiku během bakalářského studia, aby pro něj dělali to a ono (výsledky z praktik se dají někdy dobře použít--ale proč ne, pokud je uvede jako autory) a během práce na diplomce to není o moc lepší. Povětšinou dostane student od něj vágně definované téma, nemá šanci se s ním vidět častěji než jednou za tři měsíce a tak se v tom prostě chvíli plácá a pak mu prostě někdy práci odevzdá vytištěnou, protože nikdy od něj nedostal korektury verzí, které mu emailem posílal. To pak dostane promptně odpověď, že v žádném případě takovýhle paskvil nemůže odevzdat ... A někteří jim kromě toho dělají sekretářky a kopírují nějaké papíry. Vůbec se nedivím, že mají studenti vymezených 6-8 měsíců, během kterých prostě něco stihnou a pak mohou pokračovat na postgraduálu, nebo jít pracovat. U nás v PřF UK se naříkalo někdy na horší technické vybavení, ale povětšinou měl student dobrého školitele, zajímavé téma které ho bavilo, pak tu a tam přišla krize práce nevycházela tak jak si kdo přál, ale pořád měl student zaručen osobní přístup svého školitele. V Německu je to asi obráceně -- někam jdete, nevíte často co máte dělat, k čemu to je a co víc, nemáte se koho zeptat. Nefunguje tady hierarchie že by postgraduálisti pomáhali diplomantům, šéfové laborek a postdoc-i pomáhali konzultacemi postgraduálistům. Prostě jeden profesor - a dav. Jeden z dobrých triků jak zvýšit úspěšnost nějakého studijního programu je zapsat do studia jenom takové studenty (postgraduálisty), kteří už mají po nějaké době práce na projektu(ze kterého jsou placeni) nějaké publikace a je zřejmé, že mají co obhajovat (člověk pak není student, ale prostě jenom pracuje na nějakém projektu a po X letech třeba se jako jiní časem vzdá představy, že by chtěl vůbec dělat doktorát). Na TU Mnichov student musí být zapsán alespoň jeden semestr, během druhého již smí obhajovat. Záleží na studijním oboru, ale na některých student nemá žádné zkoušky, nemusí ani učit, ale všechno to závisí na libovůli jeho nadřízeného profesora než nějakém jasně daném řádu.
Bydlení? Cha! Cha! Všichni mne varovali před zoufalou bytovou
situací v Mnichově. Povětšinou tu lidé shání bydlení asi 2-3 měsíce,
než najdou něco, na co jsou ochotni přistoupit (vzdálenost/cena). Poté,
co vyjdou nějaké inzerentní noviny, například Sueddeutche-Zeitung a Kurz&Fuendig v pátek ráno (K&F
ještě v úterý), je nutno je během dopoledne projít a zavolat těm, co
něco pronajímají. Asi tak od 11-12 hodiny už to nemá cenu. Pokud vám
ještě telefon zvednou, tak vám řeknou že už je pozdě, ale všechny už
to přestane bavit a po 50. zazvonění vypínají telefon a zoufají si.
Vy také. Lidé volají ještě několik dní a proto ledaskdo pronajímá byt
přes agenturu. Agentura si řekne od 1 po 3 měsíční nájmy jako provizi,
řekněme za 1 pokojový byteček či pokoj ve vícepokojáku spíš
600-900Euro. 1500Euro není až tak neobvyklé za velký byt (2+1 a více),
ale nechápu kdo na to má. Inzeráty často obsahují dosti oprsklé
požadavky, typu: pouze holku nebo pouze někoho, kdo jezdí o víkendech
pryč. Zdá se, že někteří vezmou podnájem ihned po telefonu (lepší něco
než nic) a nebo prvních 13 šťastlivců si domluví návštěvní termín a
pak to z nich někdo po pár dnech dostane. Musím říct, že napsat o sobě
maximum pozitivních informací do 1 SMSky a odeslat ji během dopoledne
na správné telefony lidí, kteří je ještě čtou je zážitek sám o sobě.
To abyste si na pátky brali dovolenou! Ti bohatší, co mohou platit
přes internet za každý inzerát si mohou inzeráty přečíst ještě dřív
než vyjdou tiskem - což je asi způsob, jak se dobrat k těm nejlepším
kouskům, které jsou už pryč v momentě, kdy se noviny teprve tisknou!
Holt, Mnichov je nejdražší město v Německu a podle toho má 2-3 násobné
nájmy. Vzhledem k vysoké poptávce se vše nabízí těsně před
uvolněním(povětšinou), takže shánět něco 3 měsíce dopředu jde špatně.
http://www.immobilienhai-muenchen.de/guestbook.html
http://www.studenten-wg.de/angebote_lesen.html?suche=M%FCnchen
http://www.mwz-munich.de/german/frHaupts.htm#Informationen
http://www.wg-gesucht.de/
http://www.wgcompany.de/
http://www.wggruendung.de/wg/index/index.htm
http://www.die-nachmietervermittlung.de/wohnung_suchen.htm
http://www.mietforum.com/
http://www.immobilienscout24.de/
http://www.die-wg-boerse.de/
http://www.mwz-munich.de
Tištěné noviny
http://www.kurzfuendig.de/ (relativně vice soukromých nabídek bydlení)
http://www.sueddeutsche.de/ (byty spis přes makléřské agentury)
http://www.wobl.de/nachrichten/
A samotní Němci? Hodně z nich je bez práce, ale díky sociálním výdobytkům vlastně žijí vcelku v pohodě. Třeba chodí na pracovní úřad, který je honí od jednoho doškolovacího kurzu k jinému, třeba rok. Ale aspoň to funguje a časem mohou jít dělat něco jiného než dřív.
Zvláštní formou vykořisťování je statut praktikanta, což je student nebo už někdo kdo třeba dříve někde pracoval, ale v dané firmě/ústavu je v daný moment za účelem se něco naučit. Pobírá nulový či minimální plat (například 250 Euro měsíčně). Většinou aspoň za 220Euro. Německý student během bakalářského i magisterského studia má za úkol projít mnoha praktiky. Je to dobrý systém jak nakrmit firmy pracovní silou - právě proto jsou stanoveny minimální výše platů, aby studenti nemohli říci že jsou vykořisťováni. Po stejném systému volají někteří i v Čechách. Podle mne se sice studenti něco naučí, ale málo. Nikdo nad nimi nestojí a nevysvětluje jim něco sáhodlouze, takže spíš dostávají podřadnou práci se kterou v dané instituci někdo nechce ztrácet čas. Jsou ale firmy, které praktikantům platily i 1000Euro měsíčně (nejmenované statistické/analytické firmy). Nezaměstnané po přeškolení vezmou za třeba 250Euro, a po 6 měsících zkušební lhůty ho možná přijmou (opět na dobu určitou) za vyšší plat(500 Euro a více). Nicméně je pravdou, že Ti vystudovaní s univerzitním diplomem dostávají plné BAT2/a, což je nějakých 2200Euro (hrubého) a měli by si výskat. Ale Češi, kteří tu něco programují v počítačových firmách mají aspoň 5000Euro měsíčně, někteří přes 6. Mají tzv. zelenou kartu, která je ale opravňuje zde pracovat pouze 5 let, pak musí odtáhnout zpátky do Čech(což je pěkný nesmysl, protože když už se tu někdo zabydlí, tak proč by měl jít pryč, že?).
A lidé? Mnichováci jsou hodně uzavření, v kontrastu např. okolo Kolína jsou prý lidé mnohem přívětivější. Sami Němci se povětšinou o osazenstvu Mnichova nevyjadřují moc v superlativech. Lidé povětšinou nemají zájem navazovat kontakty s novými lidmi(cizinců a bavoráků, co se do města natáhli je tu až dost), takže na jiné dost kašlou, starají se podle situace o svojí přítelkyni/manželku/rodinu nebo o svojí partičku a tím to končí. Univerzita (vlastně obě mnichovské, LMU i TU), jsou poměrně zábavné. Studuje se na nich stylem střední škola, na přednáškách vám zadávají domácí úkoly, přednášky jsou povinné, když je mistrovství světa ve fotbale tak jsou zrušeny přednášky a místo nich se ve přednáškových sálech promítá přímý televizní přenos fotbalu (a to i ve firmách a po ulicích na velkých obrazovkách) ... a o víkendu tu chodí davy lidí i s malými dětmi na fotbal. Pojídají při tom buřty a zalévají to pivem. "Starkbierfest" a "Oktoberfest" jsou dvě "kulturní" akce kdy teče pivo proudem, konzumují se preclíky s máslem (krom kuřat a buřtů), ale upřímně řečeno, "Oktoberfestu" jsem se zatím vždycky úspěšně vyhnul (opilci mi v tu dobu stačí v městské hromadné dopravě) a po "Starkbierfestu" mi bylo pěkně blbě. ;)
Ještě, že je to na hory blízko ... Je to jeden z důvodů, proč je Mnichov tak drahý - nové, moderní, čisté město, kde i na náměstích v centru rostou na stromech lišejníky. Kromě automobilové dopravy a pár plynových tepláren tady fakt nic nekouří, autolakovny BMV asi ovzduší až tak moc nezatěžují, je to pro mne, jako Pražáka, opravdu nezvyk. Alpská turistika je tady moderní (u nás už to vzalo stejný trend také), povětšinou se ale lidé vyvezou lanovkou na kopec, dají si něco k jídlu na chatě, ujdou pár km a jedou zpět k autu nebo jdou na vlak. Ale, proč ne, taky mne to jednou čeká. :( Se stanem a karimatkou tu potkáte jenom Čechy a Slováky, případně Němce kteří si jdou dvakrát za rok zabivakovat do hor.
Historka pro pobavení: náš ústav každoročně organizuje pro své zaměstnance jednodenní výlet do hor. Jede se autobusy, někdo jde na kopec pěšky, někdo vyjede lanovkou, někteří zůstanou již v údolí a popíjejí kávu, dají si zmrzlinu a zákusek. ;) Když potom sednou do autobusu na cestu zpět, pan vedoucí každého autobusu vezme čepici a obchází autobus aby každý dobrovolně přispěl "trinkgeld" panu řidičovi na pivo, zato že nás tak dobře dovezl na místo určení. Ještě mu pak sborově zatleskají. Těch půl Euro co se povětšinou dává přežiji, ale vždycky mne to rozesměje. Asi taky začnu obcházet s čepicí.
Na podobné téma jsem objevil Chemik na cestách aneb "prodloužená služební cesta" od Dany Hockové.
Opsano z nejake cedlky na ohradniku kdesi v kopcich na jihu Bavorska kolem Lenggries:
Sei net so dumm wia a Kua.
Drah di um und mach des Tor wieder zua
weil meine Schaf net gern ewig nach Laaf.