Od malička jsem měl rád přírodu a vždy chtěl studovat něco s přírodou souvisejícího. Už jako školou povinné dítko jsem sbíral zkameněliny a posléze hlavně brouky. Záhy jsem si však uvědomil že mne nebaví napichovat je na špendlíky a tak mi to dlouho nevydrželo. Chovat brouky jsem moc nezkoušel, ale nadchnul jsem se pro včelařství a to mne už asi nepustí. Nějakou dobu jsem doma v paneláku choval pakobylky, akvarijní rybičky, masožravé rostliny. Dnes už z toho zůstalo jen pár láčkovek, krabice s brouky kde řádí kožojed ... ale i ta láska k přírodě. Hmm, jen aby ze mne už po čase nezbyl jenom milovník přírody (rozuměj amatér, který o ní neví skoro nic) bez odbornosti. ;-)

Také jsem se účastnil biologických (BiO) a chemických (ChO) olympiád (i matematické a fyzikální olympiády, ale to jen jednou), což mi mnoho popularity mezi spolužáky nevynášelo, ale to už tak bývá -- a zvykl jsem si. Při zpětném pohledu musím říci, že se to přesto vyplatilo. Nešlo snad ani o to něco vyhrát - stejně jsem nikdy nic nevyhrál kromě nějaké soutěže v ČKD Praha, kde jsme vyráběli nějaké klíče ze železa. Hlavní odměna byl dort a snad gramofonová deska -- já na asi 3. místě vyhrál zrcadlo zasazené v kovovém rámu ... a mohl jsem se jít za odměnu do ČKD vyučit bez přijímaček. :) Ale na olympiádách (BiO a ChO) jsem se seznámil s podobně ulítlými vrstevníky ... Škoda, že plno takhle vysoce motivovaných středoškoláků přišlo o elán na vysoké škole (a někteří ani nedokončili) - potkal jsem jich během studia na UK více než dost. Asi by to mohl být pěkný poprask, kdyby někdo provedl anketu mezi bývalými účastníky celostátních kol (Běstvina) a zjišťoval, kam je zavál život ... tedy jak je demotivovalo studium na VŠ. :( -- Tedy aby bylo jasno, do žádného celostátního kola jsem se nikdy nedostal, ale moje účast na organizaci letního soustředění pro středoškoláky Arachne je/byla mou malou splátkou vůči těm, kteří se mně obdobně kdysi věnovali jako středoškolákovi ... O to více potěší, když se doslýchám nebo potkávám účastníky našeho soustředění jako studenty přírodovědy nebo medicíny. Více o studiu na Přírodovědecké fakultě UK najdete zde.

Během studia na gymnáziu jsem místo popíjení piva se spolužáky v Branickém sklípku ve Vodičkově ulici chodil do Mikrobiologického ústavu AV ČR, kde jsem trávil čas mikrobiologií, v terénu sbíráním dřevokazných hub ... a už také přičichnul k počítačům a internetu. Tenkrát byl internet a sítě ještě docela v plenkách (na české půdě) a ta zkušenost se bohatě vyplatila. Původně jsem jako brigádník formátoval text v redakci odborného časopisu Folia microbiologica. Pár z tehdejších zaměstnanců/studentů, kteří měli vystudovanou chemii nebo biologii na PřF UK nebo i medicínu na dnešní MU, mě hluboce ovlivňovali svými názory a snažili se mi radit jak jen mohli. V některých ohledech už jsem se od té gymnaziální doby dál nedostal. :( Dodnes jsem jim vděčný za jejich péči, která byla vysoce individuální, odborná a ukázala mi, co bych měl dále studovat aby mne to zajímalo a bylo to aspoň trochu perspektivní, jak k čemu přistupovat. Byli to především Jiří Gabriel, Zdeněk Hodný, Mirka Opekarová, Helena Kurzweilová. Faktem je, že mi někteří z nich například radili studovat něco techničtějšího než je biologie/chemie, za což je pak člověk nejen v Čechách lépe finančně ohodnocen. A měli pravdu. Iluze, že jsem ochoten pro vědu/práci, která mne baví dát skoro vše (rozuměj pracovat za mizivý peníz) zvolna mizí. V zahraničí to není o moc lepší, ačkoli vědec vyloženě neživoří (tak jako v Čechách). Inu, uvidíme, co se stane dál.

Na vysoké škole jsem se probojovával životem asi jako každý z nás, v mnoha ohledech už jsem se přestal dále rozvíjet a začal zaostávat. Nejsem sám kdo si myslí, že na střední škole jsme měli největší přehled, hlavně v různých oborech/směrech. Když se poohlédnu zpět, tak první 2 roky na přírodovědě byly nejlepší. Byla to obecná část studia, kdy nás bylo v prváku 120, ve druháku pod 100, pak asi 80 v pozdějších letech. Měli jsme odborné terénní kurzy, sportovní kurzy, potkávali jsme se každý den, každý den několik přednášek nebo nějaká cvičení a ještě nás to bavilo. Od třeťáku už se každý specializoval a už jsme se potkávali jenom s těmi co studovali stejný obor nebo s těmi, se kterými jsme se do té doby seznámili. Víc a víc jsme byli v laboratoři nebo v terénu a učili jsme se "dělat vědu". Ti, co už na diplomce začali dělat v prváku či začátku druháku, se tenkrát ještě pyšnili kde a na čem dělají, ve čtvrťáku už přišlo řekl bych skoro neodvratné rozčarování z toho že se toho mnoho nepovedlo. Taky už jsme tou dobou lépe znali ostatní studenty ze svého prefesionálního okolí a nejednou viděli jak jsou páťáci zoufalí z toho že nemají co sepisovat, jak rozkládají studium a o rok později ho ještě někteří přerušují protože rozložit už to dál nejde. A to si představte že budete za studium platit = za to že studujete o více než rok déle, ale také třeba zato že jste pobyli rok v zahraničí nebo že se vám ta práce na diplomové práci nedaří nebo máte nereálné představy co se dá zvládnout.

A pak to stejně jednou přišlo - projít své výsledky a něco z nich sepsat. Při psaní diplomové práce jsme na tom byli stejně špatně jako naši předchůdci z vyšších ročníků. Asi 2 měsíce usilovného sepisování (mluvím o magisterském studiu biologie na PřF UK), přičemž se asi nikdo nevyhnul závěrečnému finiši, kdy se spí max. 3-5 hodin denně, diplomka se tiskne přes noc a ráno s ní běžíte do firmy aby vám jí za 2 hodiny svázali. Některým z toho hektického závěru začaly šedivět vlasy. Pro některé z nás to byla poslední část studia. Málokdo zkončil nadšen, většinou jsme byli trochu rozčarováni ze závěru studia, ale aspoň jsme se mohli při tom studiu nějak rozvíjet. Každý očekával, že pracovní proces bude brzy likvidovat naši kreativitu a asi právě proto se dost studentů dává na doktorské studium -- a snaží se zorientovat v sobě samých (většina z nich jde studovat dál protože stále ještě něčemu věří). Pro mne samotného měl během studia význam lidský rozměr, což si uvědomuji hlavně zpětně. Tolik zajímavých lidí a jejich osudů, ze kterých se občas dá něco vyčíst a přiučit, ten individuální přístup ve vedení studentů je něco velmi podstatného na magisterském studiu PřF UK. Student se učí mnohem více než jenom informace z oboru ... Na toto téma jsem začal psát jeden souvislejší text -- Úvod do přírodovědce.

Vědci nejsou nějací zhrzenci, co sedí v temném sklepě a v oblacích dýmu něco "vaří". Nežijí blahobytně, ale "pálí jim to" a více či méně společně se snaží něčeho dosáhnout (povětšinou na úkor svého volného času a nezřídka na úkor rodiny). Ti lepší se ještě snaží předat znalosti dál (učit a vést studenty) a ti nejlepší k tomu ještě stíhají *žít*. Víte co mají společného vědec a tasemnice? "--Oba jsou v prdeli a občas jim vyjde článek." Asi tak tolik optimismu jsme měli ke konci magisterského studia :). Můj dík zde patří Martinovi Pospíškovi, který do mne během mé práce na diplomové práci investoval nemálo svého času a energie.

Následující dokumenty dobře zachycují o co ve studiu a vědecké praxi jde: How to be a good graduate student a How to do Research At the MIT AI Lab. Je dobré se k nim občas během studia na vysoké škole vrátit. Občas to pozvedne náladu ale lze tam najít i návody co a jak dělat či nedělat. ;-)

Ačkoli moje diplomová práce ale i předchozí činnost v laboratoři byla hlavně experimentální, zvolil jsem si k dalšímu studiu jeden nově se rozvíjející obor bioinformatika.

Závěrem o sobě ještě zmíním, že mám rád melodickou hudbu, tíhnu více k folku a více ke klasice než k popu. Nejraději mám hudbu, kterou si mohu zazpívat s někým u ohně s kytarou, která je doprovázena zajímavými texty ... takže poslouchám všechno možné od Nohavici, Kryla, Hradišťanu, Rédla, Čechmoru, Spirituál Kvintetu až po Hromkovy rádoby keltské balady, Stivella, Radůzu, Hrubého, Jarreho, Oldfielda. Neznamená to že bych neposlouchal i jiné žánry, ale toto je mi přeci jen nejbližší. Do divadla zajdu raději na klasické drama než na komedii a obdobný přístup mám i k literatuře.