Moje setkání se včelařstvím na Kavkaze

V červenci 1996 jsem cestoval po Ruské části Západního Kavkazu. Jako včelař jsem se pochopitelně zajímal o místní včelařství a o své dojmy bych se s Vámi chtěl nyní podělit. Musím zdůraznit, že moje informace jsou získané od 2 místních včelaru;. Jeden byl z městečka Těberdy – Západní Kavkaz, kde je 5 včelařů na 1005 obyvatel, druhý včelař prodával med na tržišti v Soči (pobřeží Černého moře). Zajímal jsem se především o nákazy a jejich zdolávání, medné výnosy na včelstvo a celkový stav včelařství.

Ceny medu, vosku a dalších včelích produktů i léčiv jsou tržní. V době, kdy jsem se pohyboval na území Ruska byl měnový kurs 1 USD = 28,30 Kč = 5120-5200 rublů. Ceny všech potravin byly asi o 30% vyšší než u nás. Nebyl problém kdekoli koupit italské špagety či jogurty Danone, tyčinky Mars ad. Spolky či družstva vykupovaly tak jako u nás med i vosk, pochopitelně za nižší ceny, než za které je možné prodat med a vosk na tržisti. Výkupní cena 1 kg medu byla 5 - 10 tisíc rublů. Naopak tržištní ceny byly 1 kg medu 25 - 35 tisíc rublů, 1 kg cukru 3100 - 3700 rublů. Pro srovnání, 1 kg masa stojí 17 - 20 tisíc rublů. Všimněme si tohoto rozdílu: zde si lidé cení med více než maso (na rozdíl od nás). Med se tu nekupuje jako "mazadlo" na chleba či sladkost, a už vůbec ne jako sladidlo do čaje, ale jako léčivo. Tomu odpovídají ceny, ve kterých je veliký rozdíl. Pokud med kupujeme od souseda, je dražší než med koupený na trhu, protože známe původ! Tento cenový rozdíl je prý i v Německu.

Varoáza se vyskytuje v Rusku asi 12 - 15 let, v Těberdinském zapovedniku (což je jakýsi národní park) asi 5 - 6 let. Léčí se zde vším možným, bohužel nevím, jak je to s povinností léčit včelstva (zdá se mi, že žádná není). V každém případě je volně ke koupi ve "Včelomagazínech" Apistan (10 pásků) za 110 tisíc, Bayvarol (10 pásků) za 28 tisíc, Varapol (ruský výrobek, který nebyl včelařem valně ohodnocen) za 17 - 18 tisíc rublů, Bipin (1 ampulka na 1,5 litru; aplikace 100 mL roztoku na 1 obsazenou uličku) za 4 - 5 tisíc rublů. Léčiva se aplikují podle přiložených příbalových letáků. Taktic či Gabony sem asi ještě nepronikly. Každý včelař si, jak to tak vypadá, kupuje to, co si myslí, že funguje, nebo to, na co má peníze. Ještě lépe řečeno – to, na co ještě nemá rezistentní roztoče. Jak to pozná? Snad podle množství spadlých roztočů. Na Apistan jsou prý roztoči rezistentní za 4 roky, takže někteří včelaři se snaží léčiva obměňovat.

Zajímavé je, že v Japonsku prý před několika lety preventivně zničili všechna včelstva (kvůli obavám z možného napadení roztočem) a nová včelstva nakupovali od zdejších včelařů, když zde varoáza ještě nebyla. Byly tu zvláštní komise, které obcházely včelaře, a kupovaly od nich včelstva. Od tohoto včelaře z městečka Těberdy vzali šest včelstev z osmi na jednom stanovišti. Platilo se za včelstva a ušlý medný zisk toho roku.

Alespoň na Západním Kavkaze je rozšířená hniloba včelího plodu a americká hniloba. Můj přítel včelař léčí každým druhým rokem svoje včelstva takto: na litr cukrového syrupu dává 400 IU (medicinské jednotky) norsulfazolu, dávka 100 mL na obsazenou uličku. Za 3 – 4 dny na 1 L syrupu 400 IU tetracyklinu (nebo lze použít monomycin, penicilliny – co se prý sežene), 100 mL na uličku. Za další 3 – 4 dny se léčebný postup opakuje. Léčba se takto provádí 12 – 13 dní, případně plných 21 dní. V případě americké hniloby dává vyšší dávky – místo 400 IU dokonce 1000 IU. Mám-li být upřímný, zdá se mi to jako otřesná léčba. Pokud přihlédneme k možné rezistenci baktérií (vzhledem k neustálému opakování "léčby"), její nemožnost účinkovat na 100%, je určitě lepší náš radikální způsob – spálit vše (když se ovšem spálí všecno poctivě). A proto se jeví spálení jako jediný možný způsob, jak zabránit šíření nákazy. Jasným důkazem nemožnosti zbavit se těchto chorob "léčbou" je tamní stav - budete přeléčovat všechna včelstva rok co rok na varoázu a ještě k tomu na hnilobu! Smutné na tom je, že u nich je každým rokem znát, která včelstva byla na podzim takto "léčena" a která ne. A přitom je jasné všem, že se "musí" léčit co nejméně. Proto se snaží léčit jen jednou za dva roky - pokud to ještě stačí zabírat. Zdůrazňuji ještě jednou, že netvrdím, že tento stav je v celém Rusku! Toto je popis jedné nákazové situace v oblasti Karačajevo– Čerkesské republiky. Pro informaci uvádím např.: denní léčebná dávka benzylpenicillinu je 80 - 100 tisíc IU na kg hmotnosti pro děti do 1 roku, 100 - 200 tisíc IU/kg pro děti ve věku 1 - 6 let, pro 6 - 15 let 200 - 600 tisíc IU/kg. Problém spočívá v tom, že příliš vysoké dávky mohou znamenat potlačení nákazy za současného poškození včel, o trochu nižší dávky řekněme "dobrou" léčbu. Pokud se však podávají včelstvům příliš nízké dávky antibiotik, které nemají okamžitý smrtící vliv na bakterie, bakterie se jim dokáží přizpůsobit – antibiotikum přestane působit. Baktérie budou navíc schopny trvale přežívat v prostředí s mnohem vyššími dávkami daného antibiotika.

A s jakou včelou se tu vlastně včelaří? Jak je to se slavnou kavkazskou včelou? Místní mají rádi italky. S těmi se zde dosahuje 5 - 7 nástavků (41x20,5 po 10 rámcích studené stavby). S gruzínkami (kavkazankami) asi 4 nástavky, s ukrajinskou včelou 3 nástavky. Čím to je? Místní včelaři jsou přímo posedlí heterózním efektem, kdy se kříží italská matka s místními trubci. Protože se kříží nepříbuzné včely (2 poddruhy), vzniká potomstvo s velmi dobrými vlastnostmi.

Během svých cest po Kavkaze jsem viděl asi 8 včelnic s 10 - 20 úly, všechny byly nástavkové s vysokými nebo nízkými nástavky (s mírou kolem 45x15). Nezahlédl jsem jediný úl, který by mi alespoň trochu připomínal budečák. Vše se mi zdálo, alespoň po konstrukční stránce, poměrně moderní a celkově nové či zachovalé. Můj známý měl nízkonástavkové úly se studenou stavbou, se šikmým dnem (podmet vzadu vysoký 1 cm, u česna 2 cm), vnitřní míra 41x20,5 cm. Nepoužívá mezerníky. Rámky drátkuje, v horní loučce má drážku pro zaletovaní, ale nedělá to, protože nemá čas – pracuje ve družstvu. Mezistěny nikdy nevkládá doprostřed nástavku, vždy co nejvíce ke kraji. Včely je vystaví mnohem lépe, neboť mají přirozenou snahu rozšiřovat hnízdo "od středu". Na naše poměry hospodaří v nízkonástavkových úlech trochu netradičně: vytáčí po celou sezónu každý víkend, kdy každému včelstvu ubere nějaký ten zavíčkovaný rámek, v žádném případě ne 1 či dokonce 2 nástavky. Včely se tak prý zbaví pracovní morálky a rojí se. Přirovnal to k situaci, kdy přijdete domů a zjistíte, že máte vyrabovaný byt. Také by se Vám prý nechtělo nic dělat.

V prodeji jsou zde jen oplozené matky, a to jen volně spářené. Neoplozené matky nevedou. Matečníky otevřené či zavíčkované také ne. Bylo mi řečeno, že míst, kde lze matky koupit, není mnoho, a že by asi tento živý materiál nevydržel transport. Plemenivo je místní kavkazská včela, italská či ukrajinská. Cena matek se pohybuje okolo 25 - 30 tisíc rublů. Měsíční plat v místním družstvu, které pase po okolních kopcích skot, ovce a koně, je asi 360 tisíc rublů.

Trochu kuriózní byl vůbec můj příchod k němu. Na zahradu mne vpustila majitelka pozemku s tím, že jejich včelař "je zrovna ve včelách" – stál nad otevřeným úlem, v ruce měl 5-ti litrovou sklenici s medem, který rozléval s letitou zručností na horní loučky do úlu. Byl to javorový med, jak jsem se vzápětí dozvěděl, který lidé nechtějí kupovat kvůli nepříjemné vůni..., tak ho dával včelám zpět, aby ho smísily s novou sladinou. Krmítek není třeba. Nyní mne napadá otázka, jakpak asi krmí včely na zimu, a čím. Myslím, že zmiňoval cukr.

Pokud někdy potřebuje krmit medocukrovým těstem (třeba zase s antibiotiky) a včely jej nechtějí z nějakého důvodu brát, přidává do něj máslo. Ale pokud je másla málo, včely těsto stále neberou, a pokud je ho moc, včely těsto vynášejí ven na česno.

Na tržištích se neprodává, tak jako u nás, jeden či pár druhů medu. Včelaři, kteří kočují v oblasti okolo Černého moře, prodávají kolem 20-ti druhů medu současně. Od každého medu Vám dají s radostí ochutnat. Takto jsem okusil medy kaštanové, pohankové a mnoho dalších. Český spotřebitel by byl určitě zaskočen tím, že mj. oba výše zmíněné medy jsou tmavší, a určitě by je považoval za medovicové. Do některých skleniček s medem přidávají včelaři za příplatek kousek pěkně žlutého díla se zavíčkovaným medem. Také prodávají víčka s tou trochou medu, která na nich zůstává při odvíčkování během vytáčení. Kromě soukromých prodejců medu jsou na tržištích také prodejny všech možných léků, kde si člověk může koupit, třeba i ta antibiotika.

Musím říci, že mne místní včelařství potěšilo tím, že se v zásadě včelaří stejným způsobem. Odlišnosti jsem se zde pokusil shrnout. Jak mi Viktor Zarja z Těberdy řekl, celý národ stojí na základě 3 věcí: cibule, česneku, a medu. Zdá se mi však, že v oblasti včelařství zde chybí jasná koordinace a systematičnost. Výběr léčiv samotným včelařem jak zde můžemme vidět, nepřináší možnost vyřešení tak složitých situací, jako jsou snadno šiřitelné choroby.